3. července 2007 v 0:06 | Mislav,woe!
Alternatívní názvy článku:dědečkovské 99 holek ze 100
perglovské Pročpak ta láska bláznivá...
waidersovské Jako bych pracoval v ČvT...
blackeyedpeasovské Don´t phunk with my heart
vernerovské Tsak ty voléé (+ typické máchnutí rukou)
matuškovské Hezkých žen je sThale víc a víc (text
zde, sedí jak prdel na hrnec, včetně bRadky)
klausovské Pět, nikoliv čtyři kila kvalitní koziny
K věci: Nakonec zvítězil název, který zvítězil. Při rozmýšlení mi totiž došlo, že diskurs Yo Yo Bandovského hitu Rybitví ve mne sThale převládá, především však diskurs konkrétní pasáže, a to o "té, jenž tam toho má nejvíc". A to není ani oslí můstek, ani vějička na čtenáře, ani fráze. Je to fakt. Tak to prostě - je. Protože, po tom, co jsem dnes musel (musel, ale byla to příjemná nevyhnutelnost) v práci vidět (dokonavý vid není na místě, tak tedy - spíš vídat, i když v minulém čas to zní taky všelijak) se může jít má drahá ze Slezska toho času na Britských o-vech zahrabat. To nebylo (minulý čas opět není na místě, neb zítra mě to čeká zas) už ani JAKOŽE KO....to bylo (je) prostě KONEC. A jako ten věk (iniciály Vůdcovy)? Libice. A vůbec všechno. A tak už jen bádám, zda je možné hluboce se zamilovat ve dvou po sobě následujících pracovních dnech (!) po sobě (ještě že celej vejkend sem byl zahrabaej doma v brlohu), pokaždé do jiné ženy/dívky, ovšem, a to pozor, stejného jména a pracovní posice a ne nepodobného diskursu. Ted mi dochází...vy (někteří nebo mnozí) vlastně nevíte o tý páteční...no, to už ted neni pro běh světových událostí tak duležitý. Co potřebujete vědět, je fakt, že zastupuje ten duchovnější princip - ne takový..pfff...dispozice řekněme, myšlenkový diskurs mě přeci jen o něco bližší, vyšší věk, tzn. vyzrálost. Ta dnešní (tj. pondělní 2.7.07) princip řekněme světský - krom výše popsaného...jistou otevřenost, nejvíc nejideálnější postavu (kdo mě zná, ví co to obnáší), řekl bych - auru Martiny H., tzn. všichni za ní všude platí a můžou se přetrhnout aby se jí zavděčili (rozuměj dostali ji do postele), čehož se již naučila poměrně obratně využívat (jak mi dokonce sama přiznala). Zkrátka - slovy klasika - jakou principielnost tedy zachovat? A proto se ptám: Nebylo by nakonec nejlepší zatelefonovat Iljovi Hurníkovi? Nelítostně - a jednou provždy? Tolik jsem vám tedy chtěl říct.
PS: Ona opravdu bydlí v Dejvicích. To je přece fór!
PPS: A kdo nezná Mulita, jakoby nežil. Do dnešního večerního diskursu tento příběh zapadne. Skvěle.
Nejvíce potěšil waidersovský a klausovský diskurs. Tolik k úvodu. Pokračování velmi milé, vítej zpět mezi bloggery, dříve odpočívající tvůrče! jsem zvědav, bude-li mít zápisek nějakou odezvu např. v podobě trestné výpravy postižených slečen. Tolik k pokračování.
Zamilování se je věc nesmírně tajemná a pestrá a člověka nejen léčí, nýbrž i zgruntu mění. Možné je tedy asi úplně všechno. Tolik k zamilovanosti.
Již to, že jsem labutí píseň zaštítil Velkým Milošem Z., naznačuje možné a stále trapnější pokusy o pokračování. Tolik k vlastnímu.
Zdar a žij v diskursu!