close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Reportáž psaná o přestávce aneb Částečná variace na macka Kopejdu a Macka Miroslava

20. srpna 2010 v 16:08 | Mislav,woe!
Plán před večerním nástupem do zaměstnání byl trochu jiný (zajít do podniku Šenkyříková-závodní stravování na hlavním  nádraží, kde se lze slušně najíst za závodních 75 korun. Nicméně provozní doba byla do 13:30, což se neslučovalo s mým příchodem v 16:40). ÁLE nevadilo, hned vedle je totiž podnik Bogota, kde inzerují menu od 59,-. Zvenku působí poměrně jihoamericky, a svému jménu dělá čest i svým situováním v lokalitě, kteréžto je lepší po většinu dne se vyhýbati. Pokud nesháníte něco na černém trhnu, jako třeba kokain, RPG-7 nebo nájemného vraha. Zdání však klame a uvnitř se jedná o útulnou klasickou hospůdku s KVALITNÍ STRAVOU. I když uznávám, že interiér je na druhý pohled zařízen bytelně, stejně jako dispozičně se jedná o velmi prakticky zorganizovan prostor, asi taky vědí proč. Zkrátka tak trochu ring či tatami.



Příhoda 1., nevýznamná: Vcházím do podniku. Řádně se rozhlížím. Usedám na kvalitní pozici (čili mám výhled na klíčové prostory podniku, stejně tak i blízko k východu). Plánuji si obědnat menu a třeba kofolu, samozřejmě že bych si dal radši pivínko pivínečko, ale v prvné řadě směřuji do zaměstnání, v druhé řadě mají Starobrno. V tu ránu mi na stole přistává pivo, 10° Starobrno.

"Pane vrchní, to vám asi bude pro někoho chybět, to je nejspíš někoho jiného" - "Ne, to je SAMOZŘEJMĚ vaše."

Bleskově analyzuji situaci. Vrchní jsou dva, a vypadá to že víc než sebe mají rádi své svaly. Krom toho mají všemožné kérky odkazující k severské mytologii. Ani podle ksichtu mi nejsou tak úplně nepovědomí. V duchu je přiřazuji k místnímu nazichuligánskému gangu, který mě kdysi obral doma o šálu a bez újmy fyzické vyvázl jsem jen proto, že sem byl tehdy ještě "malej židovskej brejloun". Neradno proto nyní vyjadřovat jakýkoliv náznak ODPORu.

"Aha! Tak děkuju." - "Rádo se stalo."

Maskovat svoji hrdou pražštinu jsem se už poměrně dobře naučil, kolegové v práci mě považují za Olomoučáka, co studuje v Prahe. Pokouším se o ostravský přízvuk, protože i když ani to není v těchto končinách to nejlepší, jak se prezentovat, všechno je lepší než PO NAŠEMU. Ještě že už postmoderní rozvolnění subkultur došlo tak daleko, že i se svým současným dříve by se řeklo lehce pankáčským účesem můžu být dneska považován za nácka jako z obrázku.

Od této chvíle se s panem vrchním na sebe již jen usmíváme, žádný náznak regionální rivality. A to až do chvíle, kdy mi špatně spočítá účet, a tak ode mne dostává dýško 1,- Kč, neboť se o zbylých 12 korun, které jsem měl pro něj přichystány nad rámec mé útraty, obral vlastně sám. Nicméně se zvedám a odcházím, takže co se děje za mými, zády, už (raději) neřeším.

Příhoda 2., osa a gró tohoto článku. Jelikož byl můj předpoklad dát si menu v půl páté odpol poněkud na vodě, nezbylo než vybat z "jídeláku". Pro tyto příležitosti využívám konceptu "polévka a něco menšího", proto jej volím i nyní. V lístku je uvedena polévka za 45,- (sic!), nicméně je u ní doplněna čistá hmotnost, a to 350g, čili téměř dvojnásobná porce. Po donesení zjišťuji že objem je stejný, a odvozuji tak, že hmotnost musí být vyhnána hustotou (gymnaziální učivo na úrovni primy!). Tak tomu i je, a z toho mámupřímnou radost. Krmě sluje názvem více než slibným - PIRANHA! A opravdu, veškeré mé naděje do tohoto chodu došly naplnění více než měrou vrchovatou! Obsahově tvořena falozemi, rajčatovým základem, papričkami, mletým masem, a navrch nachos. Rozepisovat zde do detailu celý proces konzumace i s pocity by nebylo jaksi ono, slovy to zkrátka nejde. Pokud, tak snad jen EXTÁZE a ONANIE! Opravdu jsem měl místy neodolatelnou touhu ho během jídla vytáhnout a uspokojit, taková to byla lahoda pane Jahoda!

Dalším chodem pak zvolena klasika nejklasičtější - naložený hermošek. Byl domácí, s láskou a péčí, od A do Z, žádný z Lidlu od Varmužy jako všude jinde. Ovšem toto je již pole zorané, proto není třeba mu věnovat více času. Snad jen, že oba pokrmy byly poměrně pikantní, a tak to hnusný pivo začalo poměrně chutnat, a jedno tedy nestačilo. Do práce jsem dorazil v odpovídajícím stavu.

V práci pak ten den gremiální akce, kdy nám bylo oznámeno, ať se nelekáme, že v osum (polib prdel kosům) budou zkoušet TY HLÁSIČE NA KOUŘ! ("Co tady šlapete v těch botech, pane Bože!"). A pak přišla i kolegyně Hořejší, a za chvíli po ní i Dolejší.

Číst knihu a ovlivňovat jí veškerou současnou vnitřní diskurzivitu, všechny úvahy, myšlenky, eseje. Představa realizace akčního plánu MARKETING ŽIVOTA aneb JAK SPONZOROVAT SVŮJ VLASTNÍ ŽIVOT, BÝT SÁM SOBĚ HLAVNÍM, GENERÁLNÍM I MEDIÁRNÍM PARTEREM. Soudcem i prorokem, rábem i otrokem.

Jedná se samozřejmě o brožuru od Naomi Klein (jak jsem již naznačil v jednom komentáři na znepřáteleném konkurečním korporativním blogu)  - NO LOGO. Další onanie, tentokrát intelektuární, mne postihla na straně 70, v pasáži pojednávájící o COOL MARKETINGU.

" (...) Dnešní cílový věk, jak se píše v marketingových studiích, je sedmnáct let. Neplatí to jen pro snažení výrobců a prodejců spotřebního zboží, ale i pro čtyřicátníky, kteří se bojí, že přestanou být cool, a pro sedmileté děti, kterése předhánějí v tom, kdo se bude víc podobat někomu z Backstreet boys (brožura psána mezi lety 1995-2000 - pozn. autora blogu).

Jak se toto snažení čím dál tím víc podepisuje na působení nadnárodních korporací na společnost, člověk si už pomalu dokáže představit dobu, kdy bude základním posláním našich volených zástupců udělat cool stát."
Naomi Klein, Bez loga (2000)

NÁŠ TOP KAPITÁN KORMIDLUJÍCÍ SPÍCÍ !


Z dalších diskurzů vybírám:

Pes lezoucí na strom a žeroucí špendlíky. Pokud dle Baldura pes žeroucí trávu věští désť, pak nevím, jak interpretovat toto. Tornádo, blizzard?


V úvodníku jedné nedávno přečtené brožury se píše zhruba toto: 

"Jediné slovo nesmí proniknout za průhledné zdi Akvária."

Z legrace si opakovat si tuto větu vždy při nástupu do práce, při procházení bezpečnostními rámy a vchody na čipovou kartu. Opakovat si tuto větu při odchodu z práce, při procházení bezpečnostními rámy a východy na čipovou kartu.

Nechat se vypsychovat spolupracovníky během občarstvovací pauzy po dotazu, zda vím, co je v tom akváriu. Zažít šíleně hnusné deja vu. "V jakém kurva Akváriu?"- No v tom co je tamhle na stole." Opravdu, v jídelně leží na stole u počítače Akvárium, ale je tak zarostlý řasou, že do něj není vidět. Nikdy sem si ho do tý doby nevšim. Má dokonalý mimikry. Nechávám to zatím být, ale jsem zvědav, co se z toho vyklube.

Jo, ta brožura pojednává o GRU - sovětské vojenské rozvědce.

Plnící péro.....


Definitivní svatokrádež:
Pojďme dál:

Noční linka 93, hl. nádraží, odjezd 3:00 - Kurví Rudy Linka (v noci se spinká, taky blinká).

Aby se v tom údělu kolega ze znepřáteleného korporativního blogu necítil příliš osamocen, tak KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY KOZIČKY maličký ale do ručičky.

Díky své nové práci jsem po 15ti letech konečně pochopil, jak se hrají Miny. Okamžitě propadnou (na starý kolena) jejich kouzlu. Tuším, že ve 40ti začnu pařit CSko.

V okamžiku mé četby o zhoubnosti franšíz se jeden  chlapec během zaměstnání rozhodl, že si zajede do centra autem na číze do meka. Informoval o tom celou hic partu, a jedna dívka obdivně komentovala slovy: "To je rebelie!"

Že je člověk dospělým, hotovým, definitivně utvořenou osobností, pozná tak, že užívá v zaměstnání alkoholické nápoje za účelem přežití pracovní doby bez psychiskcé újmy.


O den později posunout dospělost o další level nošením si do práce i vlastních panáků, aby to mělo taky nějakou štábní kulturu. 

Napsat nejdelší blogspotl v životě, převážně o zaměstnání, a nestihnout kvůli tomu začátek pracovní doby v zaměstnání.

Tolik jsem vám tedy chtěl říci, a nyní vypnětě mne prosím, ať nebolí vás hlava!








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gottwald Gottwald | Web | 20. srpna 2010 v 17:53 | Reagovat

No! Doufáme, že jde o předzvěst velkejch věcí a chlapec se nám hned neuhonil, však už má snad ve svym věku trochnu rozum! Ale ten druhej poločas teda jako lepší než první, tak bych ho zatim nepouštěl do žádnejch epištějších akcí.

2 Balde Balde | Web | 20. srpna 2010 v 18:24 | Reagovat

Hýkám smíchy a dojetím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama